Dysplazi kyčelního koubu u psů
Dysplazie kyčelního kloubu u psů
Úvod
Dysplazie kyčelního kloubu (DKK) je v souřasné době jedno z nejrozšířenějších vývojových ortopedických onemocnění u psů, a to i přes 35letou snahu veterinárních lékařů a chovatelů o snížení a kontrolu jejího výskytu v populaci řady plemen psů. DKK postihuje rovněž většinu domácích druhů zvířat a také člověka.
DKK je onemocnění vyskytující se nejvíce u velkých a těžkých plemen a příležitostně také u plemen malých. Při dysplazii je kloub volnější (laxní) a hlavice stehenní kosti částečně dislokuje z acetabulární jamky. Tato instabilita, stejně jako artróza, ovlivňuje pohodu a výkonnost zvířat, i když většina psů toto onemocnění snáší díky vysoké míře tolerance chronické bolesti a kompenzaci přetěžováním hrudních končetin. Těžká dysplazije pak vede k neschopnosti pohybu nebo má za následek výrazné snížení fyzické výkonnosti.
Etiologie
DKK je v současné době charakterizována jako biomechanické onemocnění etiopatogeneticky podmíněné disparitou mezi vývojem svalové hmoty hýždě a stehna a příliš rychlým růstem skeletu s geneticky podmíněnou predispozicí. Rozvoj tohoto geneticky podíněného problému je však potenciálně podmíněn řadou faktorů, jako například - velikostí plemene, způsob výživy, rychlost růstu....
Na základě indexu heritability se dá odhadnout míra variability fenotypu, kterou lze přičíst genotypu. O klíčovém významu genetického založení zvířete pro výskyt DKK svědčí rovněž fakt, že selekce vede ke snížení výskytu v populaci. Fenotypová selekce nicméně vyústí ve fázi plateau, kdy tento postup nepovede již k dalšímu zlepšování populace. Jedním z řešení v blízké budoucnodti se jeví hledání predisponovaných genotypů metodami molekulární genetiky.
Patogeneze
Rozhodující roli při vzniku DKK hraje pasivní laxita kloubu, která je jejím stálým rysem a je dědičně podmíněna. Oproti stejnému onemonění u lidí nemůžeme u psů diagnostikovat dysplazii kyčelního kloubu hned po narození, protože k jejímu vzniku dochází až během fáze růstu následkem působení mnoha faktorů. Klouby zůstavají stabilní pouze prvních 10 až 14 dní dnů života zvířete. Z hlediska vývoje kyčelního kloubu jsou nejkritičtější první dva měsíce po narození.
Diagnostika
Abychom obdrželi věrohodné výsledky, je třeba provést důkladné vyšetření kloubů, které spočívá v ortopedickém vyšetření a zhotovení několika RTG snímků. Neúplné posouzení, vede často k nespolehnlivým výsledkům.
Závěr
Diagnostikování DKK nám umožňuje co nejpřesněji předpověďet onemocnění a jeho závažnost ještě před tím, než se rozvinou klinické příznaky. To, že pes nemá klinické projevy nikdy neznamená, že není postižen DKK. Testování chovných jedinců by mělo být samozřejmostí, aby jsme zajistili genetickou kontrolu tohoto onemocnění.
Celý článek na leznte na A-Z Veterinární klinika
MVDr. Milan Snášil, CSc.
Luční 62, Brno